31. kapitola - 2. část

Kapitola 31. - Krvavá kaple 2. část

Zadívala jsem se pozorněji. Volturiovi?

Samým vzrušením jsem nemohla dýchat.

Přikryla jsem si rukou ústa, ale slova se drala ven a já je už nedokázala zadržet. Ti, které jsem viděla běžet po cestě k hradu nebyli Volturiovi, ale...Cullenovi! Konečně.

Za okamžik se začal nádvořím rozléhat strašidelný lomoz a mé hlasivky rozvibrovalo vysoké staccato: „Eleno...je.. to... past! Uteč! Orlando... je... zrádce. Uteč!“

„Ness, Ness...!“ zanesla ozvěna k mému nedobrovolnému vězení vystrašený Bellin hlas z nádvoří.

„Neboj se o ní, jdu jí na pomoc. Vy zůstaňte!“

Edward!

V minutě se nade mnou v kapli strhla divoká potyčka.

Uši jsem měla nastražené jako rys. Nezmýlila jsem se. Cosi tvrdě narazilo o kámen.

„Ty zrádce! Jen sis se mnou pohrával. Proč? Proč všechna ta komedie? Řekni!“ Elena se vrhla na Orlanda celou svou silou a přitiskla ho k černé zdi u oltáře.

„Věřte mi, nebo ne..Eleno ale,...miluji vás…“

„Trochu nevhodná doba na vyznání lásky, nemyslíte?“ sarkasticky sykla Elena Orlandovi do tváře.

„Mít o trochu víc času..., vysvětlil bych…“

„Bohužel, tvůj čas vypršel..., Orlando O´Carrolle,“ přerušil Orlandovo lhaní konečně Edwardův hlas.

„Já...nejsem zrádce. Jmenuji se ..Orlando Turner,“ snažil se Orlando do poslední chvíle vzdorovat schopnosti mého otce.

Elena ještě zaváhala. „Nejlepší Arův stopař... Přece by se nemohl.... tak strašně zmýlit…“

„Měla byste vědět to, co já.“

Rozrušeného Orlanda ve zmatku přepadla chvilková slabost.

Eleně přeběhl přes tvář výraz úlevy. Vzpomněla si. Vyprávěla jsem jí o schopnostech svých blízkých.

Zadívala se Edwardovi pozorně do očí a pak se otočila zpět k Orlandovi. Nepříjemné poznání zkřivilo její rysy. Na čele se usadila hluboká vráska.

„Jsi zrádce! Zradils nás, …mě..., sebe. Své srdce…“

Pochopila jsem, že Elena právě přebrala a použila Edwardovu schopnost. Pochyby byly rozptýleny.

„Tati, tati...tady jsem!“ prodrala jsem se mezi kůly a cestou pochytala nepočítaně třísek. Nebolely. Tak strašně moc jsem chtěla být pryč z toho hnusného místa.

„Udržíte ho chvíli sama?“

„Klidně ho sama i uškrtím,“ zuřila Elena. Věděla velmi dobře, že je nemožné podobným způsobem upíra zabít, ale ještě nestačila strávit všechno, co vyčetla v Orlandově mysli.

„Na něco jste zapomněla..., Eleno,“ hlesl Orlando.

„Zmlkni! Nebo…,“ zahrozila mu a sevřela jeho hrdlo, jak nejpevněji mohla.

Poklop nade mnou odlétl a roztříštil se o zeď.

„Opatrně Ness,“ podával mi Edward ruku. Natáhl se neuvěřitelně daleko a nahlédl do hladomorny.

„Zemřou. Za tohle…zemřou,“ skřípal zuby. Vytáhl mě jediným škubnutím, ale naprosto lehce nahoru.

K sobě.

„Tati,“ vrhla jsem se mu do náruče. Pevně mě sevřel.

„Jsi v pořádku? Není ti něco?“

„Nic mi není. Ale oni. Je jich hodně, tati. Jsou...,“ koktala jsem.

„Tohle mi zaplatíš!“

Pomalu a s neskutečně hrozivým výrazem, který jsem u Edwarda ještě nikdy neviděla, se obrátil směrem k Orlandovi a Eleně.

Tušila jsem, že Orlando...skončil.

Ten ale najednou, patrně zaregistroval, že Elenino sevření malinko povolilo. Jenom na vteřinu se po nás ohlédla, aby se ujistila, zda jsem vyvázla nezraněná. Využil ihned té chvíle a než stihl Edward přiskočit a společně s Elenou ztrestat drzého zrádce a únosce své dcery...vyškubl se jí.

Elena ucítila na svém krku dotek ledových úst.

„Ještě není konec,“ zašeptal jí rychle do ucha a vymrštil se lehce nahoru. V mžiku zmizel v ohořelém okně.

Křik vran se rozléhal hradem ještě hodnou chvíli.

„Však daleko neutečeš!“ zvolal za ním Edward.

Starostlivě mě zkontroloval.

„Vážně, jsem v pohodě. Musíme jít na pomoc ostatním,“ pomyslela jsem na celou gardu malomocných a moji rodinu zápasící s nimi pár metrů odsud.

„Počkat. Ještě je tady..on,“ zadíval se Edward za pobořený oltář.

Strachy bez sebe se pod haldou kamení krčil Sean a ani nedutal. Všichni tři jsme ho zafixovali pohledem.

„Jsem váš přítel, neublížím vám. Jsem člověk..skoro...jako vy,“ dovolával se Sean najednou svého lidství a prosebně na mě upřel oči.

Jeho pán zbaběle utekl a on zůstal na pospas... nám. Jistě tušil, že hoříme touhou po pomstě. A viděl nakonec dost, aby předpokládal, že s ním slitování mít nebudeme.

„Vím moc dobře, co jsi. Moji dceru si vůbec neber do huby,“ zavrčel na něj Edward.

Seanova zmatená mysl musela dokonale odhalit vše, co se v ní ukrývalo. Edward i Elena se tvářili neoblomně. Nechtěli Seana zabít, ale nahnat mu strach...určitě. 

„Vezmeme ho s sebou...,“ Elena k Seanovi vykročila, avšak nestihla dokončit větu, ani pohyb.

Sean najednou rychle vyběhl zpoza oltáře. Obrovským strachem, jímž byl ovládnut, se mu podlomila kolena a ještě ke všemu zakopl o kámen, který se zdál být nastražený právě pro tuhle chvíli.

Snad vypadl ze zdi...nevím. Jisté ale bylo, že jakási neviditelná síla, postrčila Seana přímo k otvoru do hladomorny, ze kterého Edward odtrhl před chvílí dřevěný poklop, aby mě mohl vytáhnout ven.

„Né...!“ ječel a oči i tvář mu opanovala hrůza.

Letěl tak rychle, že nestačil změnit směr. Instinktivně před sebe vystrčil ruce.

Edward s Elenou nestihli nijak zareagovat. Zaslechli jsme jen tupý zvuk při dopadu jeho těla a zapraštění lámajících se kostí. Sean se celou svou vahou nabodl na kůly s ostrými hroty v hladomorně.

Zírali jsme do otvoru. Kůl pronikl přímo Seanovým srdcem.

„Není mu pomoci. Tohle místo se zdá být prokleté,“ zamumlala Elena.

„Měli si líp uklidit,“ uklouzlo mi potichu při pomyšlení na zbytečnou Seanovu smrt a mrtvolu, která bude dělat jeho ostatkům společnost. A hlavně na to, co říkal Gropariu, než mě strčil do...Seanova hrobu.

El se náhle shýbla. U nohy se jí cosi zatřpytilo.

„Můj prsten?“ zvedla Volturiův prsten a překvapeně si ho prohlížela.

„Vypadl asi Seanovi z kapsy. O´Carrollové mu nařídili prsten hlídat,“ vysvětlila jsem, proč se ocitl prsten Volturiů právě v Krvavé kapli.

„Nu, vrátil se tedy konečně ke svému právoplatnému majiteli,“ uzavřela suše Elena celou záležitost a navlékla si prsten na prostředníček.

„Za krádež našeho prstenu se platí...životem,“ zajiskřilo jí divoce v očích.

Pravá Volturiová, napadlo mě ještě.

„Musíme na pomoc ostatním,“ zavelel Edward a připomněl nám, že na nádvoří se pravděpodobně svádí krutá bitva. 

Na život a na smrt.

Na víc jsme nečekali a vyběhli z kaple za Cullenovými.