10.kapitola

 

  

Kapitola 10. – Setkání

Nevím ani, jak dlouho jsem seděla na břehu řeky a pozorovala racky kroužící v blízkosti mostu. Nádherné labutě nebojácně připlouvaly až ke břehu, kde se nechaly od procházejících lidí krmit téměř z ruky.

Bylo načase podat Volturiům nějaké zprávy a já neměla nic, co by je mohlo potěšit. Niccolo mi stále záhadně unikal. Bývám trpělivá, ale musím přiznat, že se mě začínal pomalu zmocňovat vztek. Není přece možné, aby mi pokaždé proklouzl mezi prsty. Skoro se zdálo, že o mě ví. To mi však připadalo jako úplná utopie.

 

Jenže, kdybychom bývali Volturiovi i já Niccola Borromea tolik nepodceňovali, došlo by mi, že mé úvahy nebyly tak úplně od věci. Až později jsem se dozvěděla, že Niccolo věděl téměř o každém mém kroku už v Itálii a možná i o něco dříve. Tedy aspoň od doby, kdy si vzal na mušku Elenu. A tak se kořist stala.... lovcem. Ale nechci předbíhat. V té chvíli u vlnící se řeky mě ani na vteřinu nenapadlo, že ne já jemu, ale Niccolo mi je v patách a snaží se zjistit, kdo jsem.

Zítra se vypravím opět do Čelákovic. Hlídač u vykopávek mi prozradil, že tam pátrá jakýsi cizí reportér. Prý píše knihu o Čechách a jejich tajemných místech a musí si ještě něco nafotit. Počkám tam tedy na "mého novináře" a vymyslím si nějakou záminku k seznámení. Nesmí mi uniknout.

Západ slunce zabarvil Karlův most do růžova. Byl překrásný, majestátní. Četla jsem, že císař Karel IV. při stavbě mostu dbal přísných astrologických výpočtů a tak k položení základního kamene došlo v den konjunkce Slunce se Saturnem roku 1357. Pravé křídlo mostu je posunuto po proudu řeky oproti původnímu mostu Juditinu. V den letního slunovratu dosedá slunce při pohledu od staroměstské mostecké věže přímo nad místem, kde odpočívá patron katedrály Sv. Víta. Přenesla jsem se v duchu do historie. Škoda, že jsem se nenarodila v té době. Mohla jsem být svědkem tolika významných událostí, jako například Volturiovi, jejichž rodinná historie sahá až 3000 let nazpět.

Téměř se setmělo. Musím jít, zítra mě asi čeká náročný den. Neměla bych problém přenocovat klidně zde na břehu řeky, ale samozřejmě tady by to nešlo. S Cullenovými jezdím na lov a není nic příjemnějšího, než se po úspěšném lovu rozvalit jako smečka lvů na břehu Willow river. Navíc se kolem mě začaly trousit zamilované dvojice lehce do sebe zaklesnuté a já jaksi začala být přebytečná.

Zamířila jsem tedy úzkou uličkou k hotelu. Skoro jsem viděla do oken svého apartmánu. Kdybych se náhodou ztratila, každý by mi jistě poradil cestu. „U Karlova mostu.“ Malý hotýlek nesl jméno mostu, který jsem si zamilovala. Jak příznačné.

Zhruba v polovině cesty mě málem srazila z chodníku skupina podnapilých Angličanů, která se vypotácela z místní hospůdky. Chtěla jsem nenápadně prokličkovat kolem nich, ale ten největší, který nechutně čpěl pivem, rozpřáhl ruce a zamířil ke mně. Brrr. Otřásla jsem se a rozhlédla se jestli nemáme jiné svědky. Byla jsem rozhodnutá dát jim za vyučenou. Mysleli si, že si trochu povyrazí s vyděšenou turistkou, ale nevěděli, že narazili přímo na upírku. Četla jsem také něco  o pražských strašidlech... tak nevím.... možná bych zapadla. Pobavila mě ta úvaha. Musela jsem se v duchu zasmát. Byla jsem docela vyhladovělá a těšila se na přichystané....vdolky? U vody jak známo vyhládne, ale třeba ty opilce vezmu na milost. V mém dočasném domově totiž úžasně vařili. A takové vdolky s bílou kávou....hmm. Lepší než  pivní pach v jejich krvi. Měli protentokrát štěstí. Lehce jsem se předklonila kupředu a natáhla vzduch do plic, abych je jenom trošku postrašila zavrčením. My upíři umíme vrčet, bublat, příst... Velmi sugestivně. Hrozivě. Snad by to mohlo na tyhle padavky stačit.

Znenadání mě však někdo objal kolem ramen.

„Lásko, tady jsi. Utekla jsi mi.“ To neznělo opile. Šlehla jsem očima po hlase.

 

 

„Jdeme, má tady amanta. Nech ji Joshi,“ shlukli se obrovi kámoši.

 

 

„Poslechni Joshi. Radil bych vám to všem!“ pronesl klidným, ale důrazným hlasem můj „zachránce“. Beze strachu   se k nim otočil zády a majetnicky si mě odváděl temnou uličkou pryč. „Doufám, že vás nepolekali,“ zastavil pod lampou a zblízka si mě prohlížel.

 

Já jeho také. Někoho mi připomínal. Už vím, toho pohledného kluka v galerii La Spada. Ale tam jsem ho zahlédla z dálky . Na okamžik. Musela by to být neskutečná náhoda.

 

„Neviděli jsme se už někdy?“ vyklouzlo mi bezděčně.

 

 

„To bych si pamatoval,“ stále mě zkoumal. „Už nemáte strach?“ měl pořád starost jestli se nebojím.

 

 

„Mám,“ lhala jsem. „Není  nic příjemného, když se srazíte s bandou opilých pitomců. Díky za pomoc.“ Vděčně jsem se na něj usmála.

 

 

„Doprovodím vás domů. Chtěl bych mít jistotu, že budete v pořádku. Kde bydlíte?“ rozhodl, aniž by mi dal šanci k vyslovení souhlasu.

 

 

„Jsem už skoro v hotelu. Tady za rohem,“ přijala jsem.

 

Bylo mi s ním dobře. Vypadal přátelsky. Jako někdo komu se dá věřit, kdo ví co chce. Vzpomněla jsem si na Elenu. Vzbuzoval ve mně podobné pocity . Měl nádherné oči. Dovedl by jistě provádět neskutečné klukoviny, ale přes to  se někde za tím vším skrýval potlačovaný.... smutek. Nebo obavy? Rozhodně mě velmi zaujal.

 

„Úplně jsem se vám zapomněl představit. Carlo Ponti.“

 

Uf..vydechla jsem si. To není jméno, které mě zajímá.

 

 

„Renesmé Cullenová,“ potřásli jsme si rukou.

 

 

„Jste turistka?“

 

 

„Ano. Udělala jsem si výlet do Evropy za příbuznými v Itálii a Prahu jsem už dlouho měla v úmyslu navštívit. Takže malá odbočka. A vy?“

 

 

„Já tu studuji. Jak jste mohla zjistit, podle jména, jsem také z Itálie. Třeba máme nějaké společné příbuzné.“ zažertoval.

 

To sotva, pomyslela jsem si. Na to byl moc lidský. Tedy voněl až moc člověčinou.

 

„Jste tu sama?“ vyzvídal dál.

 

 

„Ano, jsem zvyklá cestovat sama. Nemám s tím problém. A vy?“ nenapadla mě chytřejší otázka.

 

 

„Mám v Praze přátele, u kterých bydlím a docela se tady už vyznám. Pochytil jsem také nějaká slovíčka,“ zakřenil se.

 

Byl by bezva průvodce, napadlo mě. V příjemném rozhovoru jsme se ocitli před dveřmi hotelu. Přes prosklené dveře na mě spiklenecky mrkala dívka v recepci, se kterou jsem se během posledních pár dní docela spřátelila. Jasně, že se mi Carlo líbil. Od prvního okamžiku, kdy se postavil na moji obranu proti těm opilcům. Ale komplikovat si svůj úkol románkem? I když atmosféra místa k tomu jednoznačně svádí. Povzdechla jsem si.

 

„Trápí vás něco?“

 

 

„Ne, ne Carlo. Vůbec ne. Jenom mi najednou došlo, že byste proti nim neměl žádnou šanci,“ zase jsem lhala ve snaze odvést pozornost.

 

 

„Už si s tím nelamte hlavu. Měli co dělat, aby šli rovně,“ snažil se zlehčit situaci.

 

Byl fakt moc hezký. Asi o dvě hlavy vyšší než já. Černé vlasy se mu lehce vlnily až k ramenům a pod hustým tmavým obočím mě doslova hypnotizovaly modré oči akvamarínové barvy...... moře. Začalo hrozit, že se v nich brzy utopím. Rychle jsem odvrátila zrak a sjela pohledem dolů. I přes bílé tričko a lehké sako se rýsovala souměrná postava. Žádné uměle vyhnané svaly z posilovny. Nejste upír? málem jsem se podřekla. Spolkla jsem otázku, ale vzpomněla jsem si, že stejná mě napadla po exhibici v La Spada při pohledu na toho mladého muže ve dveřích.

 

„Určitě jsme se neviděli?“

 

 

„Určitě ne. Nenechal bych vás jen tak.... odejít,“ prozradil náhle, že i já jsem ho pravděpodobně zaujala víc, než je obvyklé. A když už to bylo venku, pokračoval: „Nechci být dotěrný, ale co říkáte tomu, kdybych vás zítra pozval na prohlídku jednoho úžasného místa v Praze. Támhle naproti, nad řekou.“

 

Zahleděla jsem se na druhý břeh. Bylo tam toho hodně, co by stálo za prohlídku.

 

„Můžeme se projít po Vyšehradě. Bájné místo. Opředené mnoha pověstmi. Spousta pozitivní energie,“ lákal mě.

 

Ani moc nemusel. Půjdu. Třeba se dozvím něco zajímavého ohledně mého úkolu. Musím si ale pořídit kompas na ty jeho modré oči, nebo se roztříštím o nebezpečná skaliska jeho duše. Přitahoval mě silou magnetu. Tohle se mi v životě ještě nestalo.

 

Irena Lásková seděla za pultem recepce a stále nás pozorovala. Jakmile jsme se střetly pohledem, horlivě kývala hlavou nahoru a dolu.

„Budu ráda, když mi ukážete nějaké zajímavosti. Nechtěla jsem se sama vydávat moc daleko. Nemám totiž  moc dobrý orientační smysl. Budu vám vděčná. Ale musím být v poledne zpátky.“

 

„Budete. Počkám tedy v devět hodin, tady na recepci.“

 

 

„Ano, ráno na recepci. A ještě jednou děkuji, Carlo,“ podala jsem mu ruku na rozloučenou.

 

„Dobrou noc Renesmé a.... hezký zbytek večera,“ vzal mojí ruku a lehce ji políbil.

 

Málem jsem šla do kolen. Recepční také. Tak tohle jsem zatím četla jenom v holčičích románech. Vůbec, když jsem o něm později přemýšlela, napadlo mě, že má takové dalo by se říci starosvětské způsoby. Jako by byl z jiné doby. Ale upír není. Tak co,... sakra. Zase jsem nechápala. Vypadal, že prošel nějakým kurzem společenského chování, i když jinak působil velmi moderně. Však tomu přijdu na kloub. Nevěřím na zázraky a už vůbec ne v mém případě.

Irena mi podávala kartu od pokoje a její oči položily otázku místo ní.

„Jo, máme schůzku.“

 

 

„Rande,“ upřesnila.

 

 

„Ne, rande ne. Schůzku,“ začala jsem se asi červenat. „Jdeme na Vyšehrad.“

 

 

„První rande a Vyšehrad. To je báječné,“ pokyvovala až přehnaně hlavou.

 

 

„Není to rande!“ začala jsem nešťastně zvyšovat hlas.

 

 

„Tak dobře, když myslíte,“ hodila zpátečku.

 

 

Asi se nesmí s hosty hádat.

 

„Nezlobím se na vás. Jenom toho na mě už bylo dneska docela dost.“

 

 

Vyklopila jsem jí svůj zážitek při návratu od řeky. Otočila oči v sloup.

 

 

„Tohle se stát mně. Kolik já při cestě z práce potkala ožralů, ale princ zachránce nikde. Máte štěstí.“

 

„To ještě uvidím. Dobrou noc. Jsem unavená. Musím si na zítřek dobře odpočinout,“ rozloučila jsem se s ní a odcházela do pokoje.

 

„Dobrou noc a hezké sny, slečno Cullenová,“ popřála mi také a zahleděla se na monitor počítače na pultu.

Na stolku jsem měla připravené svoje oblíbené koblihy. Jsou tady vážně skvělí. Než mě Hypnos přijal vlídně do své náruče, napadlo mě ještě, že zítra se nudit rozhodně nebudu. Usnula jsem s blaženým úsměvem na rtech.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

&#