Zřetelně se zachvěl, když se ho dotkla. Bojoval s touhou přitáhnout Elenu za zápěstí k sobě, obejmout ji, zlíbat její vzdorovitě klenuté čelo a už nikdy ji nepustit z náručí.
Bezmocně však seděl a nedovolil si ani pohnout brvou, aby ji nepolekal.
„Já jsem také byla rozhodnuta už před tvým příchodem, jak Arovi odpovím. Mrzí mě jen, že jsi sám nic neřekl. Zastihli mě nepřipravenou, nazlobenou... zmatenou. Měl jsi mi povědět o nabídce, kterou ti učinili v Benátkách. Cítila jsem se hrozně. Zrazená. Ale později mi došlo, že tohle jistě nebyl jediný důvod, pro nějž jsi riskoval život. Opět. Pro mou záchranu.
Tvá duše je snad ještě složitější nežli má... Orlando O´Carrolle. Nastavuješ pro mě krk, vrháš se do nebezpečí a nebojíš se mého hněvu, když mě zaháníš do kouta svými řečmi. Jsi vzpurný... pohání tě jakási podivná hluboká... vášeň...“
Orlando sevřel obě Eleniny ruce. Poklekl vedle ní.
„Můj otec ti nahlédl do srdce. Prý mě miluješ. Upřímně miluješ. On se nemýlí. Věřím jeho schopnostem. Věřím tomu, co říká.“
„Eleno, věříte svému otci, že viděl mé srdce hořet láskou k vám?“
„Věříš,“ opravila ho.
Políbil ji do důlku uprostřed dlaně a nesměle pokračoval: „Jak podivné. Váš....ehm....tvůj otec tě musí ujišťovat o mých citech. Tak hluboko jsem klesl. Není snad jiná možnost, jak tě přesvědčit? Copak už jsem nadobro ztratil tvou důvěru?“
„Aro mi pohrozil, že pokud tě odmítnu, přijdu o domov. Nebudu tu vítaná. Chápeš?“
„Jen hrozí, Eleno, nikdy by to nedopustili. Velmi tě milují. Nevěřím, že jsou toho Aro a ostatní schopni.“
„Je jiná doba, Orlando. Vyskytlo se několik pokusů připravit Volturiovy o moc. Každý musíme přinést oběť. Nechci žít s vědomím, že se nemám kam vrátit. Ta myšlenka je šílená.“
Bloudila očima po pokoji, jako by si chtěla zapamatovat každý sebemenší detail svého útočiště.
„O svůj pravý domov nemůžeš přijít nikdy, Eleanoro. O své srdce, svou duši.“
„Máme vůbec duši, Orlando?“
„Ne všichni. Jen ti, co ji opět najdou a přivolají zpět. Jen ti naleznou svůj domov. Klidné a bezpečné místo, kam se můžou rychle vrátit, ať jsou kdekoli. Tam najdou klid, ne osamění. Ve svém skutečném domově nebudeš nikdy osamělá, Eleanoro, i když tam budeš sama.“
„Jak se můžu vrátit... domů?“
„Hudba, umění, les, oceán, kapka rosy, bezmocné jehně... Je mnoho možností.“
„A ty... poznáš svůj opravdový domov... Orlando?“
„Už ano. Je to místo, kde jsou chmury zaplašeny, kde se cítím silný a vyrovnaný, kde můžu být sám sebou, kde... miluji.“
„Pozveš mě někdy dál... k sobě... domů?“ Dlouhé Eleniny řasy se nadzvedly a odkryly velké, mandlově tvarované oči, zvědavě se upírající k muži klečícímu před ní.
Orlando skoro zapomněl dýchat. Slyšel zřetelně bít Elenino srdce. Krev jí mocně pulzovala v žilách. Chvěla se vzrušením. Neuměla vyjádřit, co cítí. Jak říct Orlandovi, že jí už není úplně lhostejný? Jen bude muset mít trpělivost. Nespěchat. Dopřát jí více času.
Nic by ji nedokázalo odvrátit od rozhodnutí odejít, pokud by nebyl vážný důvod... zůstat. Něco, co ji donutilo zvolit... jinak, než sama do poslední chvíle předpokládala.
„Já jsem doma, Eleno. S tebou. Po tvém boku cítím svou duši opět žít. Ale k opravdové lásce jsou zapotřebí... dva.“
Jemně nadzvedl Eleninu bradu a přitáhl si ji k obličeji. Sklonil se k ní a než ji políbil, malinko zaváhal.
Nebránila se, neodtáhla, ale ani gestem nenaznačila, že je připravena k té důvěrnosti. Jejich rty se téměř dotýkaly, a přesto se Orlando zarazil.
Najednou Elena přimhouřila dlouhé tmavé řasy, zakrývající safírový pohled, a potichu zamumlala: „Udělej to, Orlando O´Carrolle, chci to.“
Neváhal, přitiskl ústa k jejím plným růžovým rtům.
Vyšla mu vstříc. Sepjala ruce na Orlandově zátylku a přivinula se blíž k jeho pevnému tělu.
Strašně moc se bál, aby něco nepokazil, aby nebyl hrubý, unáhlený. Hladil ji po vlasech, skráních, přejel rukama její štíhlý pas a dokonale formované tělo. Dotýkal se Eleanory, jak nejcitlivěji mohl. Velice něžně ji líbal do prohlubně na hrdle, kde cítil pohybující se krční tepnu. Jeho smysly začínala pohlcovat vášeň. Bál se, že by se mohl přestat ovládat pod tím náporem citů a touhy.
Lehce se odtáhl. Prohlížel si nevěřícně krásku před sebou. Snažil se ze všech sil zkoncentrovat své... roztříštěné nitro. Vzdychl.
„Děkuji, bože.“
Elena porozuměla. Orlando O´Carroll se konečně dočkal odpovědi na své modlitby.
„Snad zlomíme tu děsivou kletbu,“ připomněla nahlas neblahé Orlandovo dědictví.
„Musela by se najít žena, která bude O´Carrolla milovat z čisté a upřímné lásky... Eleno.“
„Ty pochybuješ, Orlando?“
„Nemůžu jen uvěřit, drahá Eleno, že mě může...“
„Někdo milovat? Pak máme před sebou ještě dlouhou cestu, Orlando O´Carrolle. Ale slib mi něco, ještě než půjdeme Ara zpravit o našem rozhodnutí.“
„Cokoli budeš chtít. Máš mé slovo.“
„Navštívíme Carlislea,“ usmála se tajemně.
Orlando zvedl obočí. „Cullena? Toho, co se bil tak statečně na Leapu?“
Vzpomněl si na nepříjemné chvíle, které jim Cullenovi připravili svou záchrannou misí.
„Je chirurg, pracuje v nemocnici. Má přístup do krevní banky... rozumíš? A časem snad...“
Vzpomněl si na hnusnou konzervovanou krev v Benátkách, ale pokýval chápavě hlavou. Sliby se musí plnit.
„Nic jiného mi nezbude. Nebo snad ano?“
„Jistěže ne. Můžeš si ale ještě vybrat, koho budeš poslouchat,“ dodala s potutelným úsměvem.
Orlando vstal a zároveň přidržel Eleanoru ve svém náručí tak, aby zůstali přitisknuti jeden k druhému.
„Pak tedy rychle pojďme, než si to rozmyslím,“ prohodil žertovně.
Ve dveřích se Elena zastavila. Vyprostila se z Orlandova pevného sevření, otočila se k němu čelem a opřela se o zárubeň.
„Orlando, mám ještě poslední otázku,“ špitla potichu.
Sklonil se a políbil ji na bílé čelo.
„Zeptej se na cokoli...“
„Skutečně věříš, že můžeme být spolu šťastni až do konce života?“ vzhlédla k němu pátravě.
Pousmál se a přitáhl si její hlavu něžně na svou kamennou hruď.
„Ne, až do konce života ne, má lásko. Až... na věky!“
A na závěr jedna rada pro všechny:
Kdo chce najít svojí smečku, musí se naučit výt.
Charles Simić
Marc Anthony - i want to spend my lifetime loving you
Měsíc tak jasný, noc tak jemná
Nech své srdce tady s mým
Život je sen, my sníme
Běž o závod s měsícem, chyť vítr
Jeď s nocí až nakonec
Uchop den, postav se za světlo
Chci svůj život strávit tím, že tě budu milovat
I kdyby to mělo být vše, co kdy udělám
Hrdinové stoupají, hrdinové padají
Znovu se vzchop, všechno to získej
Ve svém srdci, necítíš tu slávu?
Přes naše pohodlí, přes naši bolest
Můžeme znovu pohnout světy
Vezmi mě za ruku, zatancuj si se mnou
Chci svůj život strávit tím, že tě budu milovat
I kdyby to mělo být vše, co kdy udělám
Nebudu chtít nic jiného než si tím projít
Kdybych mohl strávit svůj život tím, že tě budu milovat
Myslel jsem, že víme, že už se nikdy nevrátíme
Když je láska, život začíná
Znovu a znovu
Uchovej noc, uchovej den
Uchovej svou lásku, ať se stane cokoliv
Láska se nedá koupit
Chci svůj život strávit tím, že tě budu milovat
I kdyby to mělo být vše, co kdy udělám
Nebudu chtít nic jiného než si tím projít
Kdybych mohl strávit svůj život tím, že tě budu milovat
