7. kapitola část první

Orlando netrpělivě čekal v kavárně na příchod Volturiů. Vůbec nevěděl, jak jim vysvětlí, co se stalo. Kdyby byl opatrnější, kdyby ji nesledoval do Benátek, kdyby ji nenechal odpoledne samotnou... samé kdyby. Nebýt příjezdu Volturiů, nic by ho nezastavilo, aby se nevydal za Eleanorou... a Vladimirem.

Znal velmi dobře místo, kde ji hodlají držet v zajetí. Nachází se v Rumunsku, v pohoří Gurghiu. Gurghiu je součástí vulkanického masívu spolu s pohořím Harghita, ležícím v západní části Východních Karpat. Zde se nalézá dávno zapomenutý polorozbořený hrad Lôtruś. Čtvrtohorní vulkanická činnost vytvořila současný divoký ráz krajiny, obklopující útočiště rumunských upírů.

Na reliéfu masívu Gurghiu jsou dosud stále velmi dobře zachovalé pozůstatky sopečné činnosti, jako například sopečné kužele, zařezané krátery, úzká údolí. Pohoří Gurghiu a Harghita je vlastně zalesněný vulkanický masív. Na několika málo přístupných místech se i dnes čas od času zvedají oblaka páchnoucího sirného kouře znamenající, že pod zemských povrchem dříme nebezpečí. Časovaná přírodní bomba. V lesích kolem žijí stále některé vymírající druhy divoké zvěře, vlci a medvědi. Tato část země je, až na pár výjimek, lidmi velmi málo obydlená.

Vladimir se Stefanem a s pomocníky by sotva hledali vhodnější místo, kde se ukrýt před světem. Znají zdejší okolí dokonale a už jenom z tohoto důvodu bude nutné být nadmíru opatrný. Navíc odsud není daleko do delty Dunaje, kam jezdívali získávat malomocné pro své účely i bratři O´Carrollovi. Lôtruś pamatoval časté bujaré oslavy, zavzpomínal Orlando na chvíle, kdy zde bohatou hostinou oslavili i první podařenou přeměnu malomocného.

Zavětřil a vrátil se zpět do reality. Ti, na něž čeká, přicházeli. Aro, Markus, Caius a... Demetri?

Vešli důstojně do dveří a zamířili přímo k Orlandovi. Markus se rozhlédl, jakoby někoho hledal.

„Elena s tebou není?“ nepozdravil a rovnou položil očekávanou otázku.

„Jestlis jí něco udělal,“ přitiskl se Demetri k Orlandovi a zúžil oči, „zabiju tě!“

Aro byl naprosto nečitelný. Nedával na sobě znát ani v nejmenším, co se mu honí hlavou. Přehlížel okolní, plně obsazené stoly a Orlando zaváhal, jestli ho vůbec viděl.

„Mluv, kde je?“ zabublalo Demetrimu netrpělivě v hrdle.

Žádné uvítání. Jejich jediná starost byla Eleanora, což Orlando za daných okolností naprosto chápal.

Nevěděli, jestli si nemají vysvětlit Orlandovo mlčení jako další úskok. Podezíravě si ho měřili pohledy, z nichž se dalo vyčíst, že nebýt kolem tak rušno, měl by Orlando co dělat, aby vyvázl se zdravou kůží.

Rozhodl se všechno vsadit na jedinou kartu. Vztáhl pomalu a opatrně ruku k zaraženému Arovi. Aro pochopil jeho úmysl a sotva znatelně sklopil hlavu na znamení souhlasu. Orlando si přiložil Arovu dlaň na srdce. Zavřel oči a uvolnil se. Byl odhodlaný se Arovi odhalit. Odblokoval svou mysl, otevřel své nitro, dovolil mu uvidět téměř... vše.

Slova mohla lhát, činy mást, ale nyní Aro poznal, že Orlando skutečně nikdy nechtěl Eleně ublížit. Soustředěně četl obrazy v jeho nitru. Občas udiveně vzhlédl a vědoucně se pousmál.

„Udělals tu nejrozumnější věc...,“ byla první slova, která pronesl od chvíle, kdy přišli. Markus, Caius a Demetri na něj vytřeštili nechápavě oči. „Marku,“ oslovil svého bratra, „on skutečně neměl v úmyslu tvé dceři zkřivit jediný vlásek.“

„Ale... unesl... ji,“ koktal Markus zmateně.

„Ano, chtěl ji mít po svém boku. On ji totiž... miluje.“ Přivřel blahosklonně víčka. To poznání ho potěšilo. Zapadalo totiž ohromně do jejich plánu.

„Nemožné,“ zašeptal Markus a rychle chňapl po Orlandově pravici. „Nemožné!“ zopakoval po chvíli překvapeně a upřeně se zadíval Orlandovi do očí. „Miluješ ji už od...“

„Od chvíle, kdy jsem ji poprvé spatřil. Jenom jsem to ještě sám nevěděl,“ doplnil ho Orlando.

„Ale kde je tedy má dcera? Proč nepřišla s tebou?“

Aro se soucitně otočil k Markovi.

„Je to mnohem složitější. Všechno je hrozně zamotané, ale přivedeme ji zpět, bratře, neměj obavy.“

„Zpět? Odkud?“

Aro tedy konečně svým bratrům a Demetrimu vylíčil, co se dozvěděl. Těkali postrašeně očima od Orlanda k Arovi a zpět. To zcela měnilo situaci. Tohle nikdo z nich nečekal.

„Náš plán... nemusí být ohrožen,“ pohroužil se Aro do sebe, aby zhodnotil nové informace.

„Měl jsi ji chránit, být s ní. Zažila tolik nehezkého v poslední době,“ hodil Markus na Orlanda vyčítavý pohled.

„Měl jsem ji chránit, máš pravdu, Marku, ale odmítla. Nepřála si, abych byl s ní.“

„A ty se divíš?“ přidal se Demetri. „Po tom všem?“

„Nechme toho,“ zasáhl Aro. „Pokud se rozdělíme, pokud nebudeme jednotní, budou se podobné situace stále opakovat. Donekonečna. Už mě to unavuje. Každý touží po moci. Chce vládnout!“ rozhodil rukama. „Ale umí si také všichni ti, kteří baží po moci, po tom svrhnout Volturie, představit obrovskou zodpovědnost, ležící na našich bedrech?“ V očích mu nebezpečně zablýskalo.

„Přijeli jsme za tebou s jistou nabídkou, Orlando O´Carrolle. Přese všechno, co se stalo, bychom nechtěli přijít o tak schopného, ehm... přítele,“ dodal váhavě.

To zní nadějně, pomyslel si Orlando nevěřícně a vyčkával na další Arova slova.

„Co bys říkal tomu, stanout po našem boku. Pomáhat nám, spolupodílet se na naší vládě. Být naší součástí. Naší rodinou?“

Orlando zakroutil nechápavě hlavou. Aro musel dočista zešílet! Začal si měřit vzdálenost ke vchodu a přemýšlet, jak unikne, protože ať už čekal cokoli, tohle byla i na něho dost silná káva. Při dalších Arových slovech ale Orlando zkameněl... nadobro.

„Dal jsi všanc svůj život tím, žes souhlasil se setkáním s námi. Eleanoře se povedlo, na co jsme byli krátcí my, Demetri i celá naše garda. To kvůli ní jsi přišel. Sám. Nemusels.“

„Musel. Sám ji osvobodit asi.... nedokážu,“ přiznal Orlando pokorně své možnosti.

„Počkej, nech mě domluvit. Ona je ta nabídka. Eleanora. A doufám, Orlando, že tuhle nabídku... neodmítneš,“ přimhouřil významně oči a Orlando nevěřil vlastním uším.