Orlandova malá skupina zmizela před svými pronásledovateli hluboko do pohoří Hargida sousedícím s Gurghiu.
Naštěstí zmátli Vladimira i Stefana dokonale. Orlando dal dvěma stopařům, kteří ho doprovázeli, jasné instrukce. Popsal jim detailně okolní hory i místo, kde se opět sejdou.
Pablo i Miguel zanechávali za sebou pachové stopy z Orlandova pláště a ti hloupí přisluhovači zdejších upírů na tenhle obehraný trik pěkně naletěli.
Proběhli hustými zalesněnými úbočími, až se ráz krajiny začal měnit. Lesy se vytrácely a čím výše stoupali, tím byly kopce holejší.
To místo nebylo pro nemrtvé úplně bezpečné, pohybovali se totiž pod vrcholem vulkanického kráteru a kalder. Mnohdy stačil neopatrný skok a mohli se navěky stát součástí žhnoucího magmatického krbu.
Jednu výhodu ale výpary dřímajících sopek měly. Vzduch v jejich blízkosti byl nepříjemně prosycen plyny vycházející z jejich nitra, takže těm, jež měli v patách, dost znepříjemnili stopování.
Nakonec po několika dnech, pronásledovatelé ztratili stopu úplně a začali v zoufalství pročesávat hory v rojnicích, doufajíc, že někde na uprchlíky narazí. Demetriho s Eleanorou nechali být. Nebylo jich tolik, aby mohli tříštit své síly. Zatím ne. Počítali s přeměnou dalších malomocných a zejména se svou tajnou zbraní.
Teď však hrozilo její prozrazení. Pro Volturiovi to mělo být nepříjemné překvapení a jestliže Orlanda nedopadnou včas, není záruka, že jim vše neprozradí.
Zuřivě dychtili ulovit muže, jemuž se podařilo nemožné. Ještě nikdo nikdy z hradního vězení Lôtruśe neuprchl. Odhalili své „přátelské“ úmysly. Teď Orlando zjistil, jak se věci mají. Musí ho dostihnout, anebo... opustit Lôtruś. Že Volturiovi zradu nenechají bez trestu se už mohli dávno přesvědčit.
Tři uprchlíci se opět shledali u jezera Sfinta Ana ležícího v západním kruhovitém kráteru, uzavřeném ze všech stran, jehož strany dosahují do výše 1290 m. Hladina jezera má nadmořskou výšku bezmála 1000 m.
Po rychlé poradě se spustili dolů po erodované plošině do úzkého údolí. Minuli několik minerálních pramenů a ukryli se do malé jeskyně. Větřili, jestli není někdo z nepřátel nablízku, a když usoudili, že vzduch je čistý, vydali se na cestu.
Po necelé hodině běhu dorazili do první vesnice. Skupina starých žen na návsi si podezíravě ve světle skomírající lampy měřila neznámé příchozí. Zaprášený a potrhaný šat jim na důvěryhodnosti rozhodně nepřidal. Orlando ženy pozdravil jejich rodnou řečí a vysvětlil, že jsou turisté, kteří byli v horách napadeni smečkou vlků. Jen tak tak se jim podařilo vyváznout se zdravou kůží. Tvářil se jako upřímnost sama a nic netušící stařeny mu dokonce začaly po chvíli nabízet pomoc.
Orlando se svými druhy měli ale v úmyslu pokud možno co nejrychleji zmizet. Vyptal se ještě na cestu do nejbližšího města, uctivě poděkoval za nabídnutou pomoc a přislíbil ženám, že vše nahlásí na policii.
Rozloučili se právě v nejvyšší čas. Všichni tři nasávali s rozšířeným chřípím pach člověčiny a povážlivě se lesknoucí rudé žíznivé oči je mohly každou chvílí prozradit. Ještě že už padla noc a ženy měly přeci jen vzhledem k věku slabší zrak.
„Proč?“ nechápal Pablo, z jakého důvodu je Orlando ušetřil.
„Bude další příležitost... cestou,“ uklidňoval Orlando lačného upíra.
„Jen aby,“ namítl nevěřícně. „Taková příležitost se už nemusí naskytnout. Komu by chybělo pár drben?“
Orlando si musel přiznat, že měl také obrovskou, neodolatelnou chuť na čerstvou krev, i když už poněkud přestárlou, ale cosi mu zabránilo je zabít. Cosi? Ne... věděl přesně, proč se nenasytil. Myšlenka na Elenu byla hlavní příčinou, proč tyto vesničanky vyvázly živé ze setkání s nesmrtelnými. Cítil však, že nutně potřebuje vzpruhu. Tak dlouho žíznil. Benátky ani nepočítal, krev z mrazáku... fuj!
Před sebou v noční tmě, uslyšeli upíři v dáli několik lidských hlasů.
„Jestli chceš, hraj si klidně na lidumila, ale bez nás.“ Varovně zavrčeli Miguel s Pablem na svého dočasného vůdce.
Orlando kývl na znamení souhlasu.
Opilci, vracející se z hospody v nedalekém městě, se potáceli temnotou vstříc přímo do náručí krvežíznivců.
aerosmith - i don't want to miss a thing
Mohl bych zůstat vzhůru
Jen abych slyšel Tvůj dech
Díval se na Tvůj úsměv, zatímco Ty spíš
Zatímco jsi daleko odtud a sníš
Strávil bych svůj život
V tomto sladkém odevzdání
Mohl bych zůstat ztracen navěky v této chvíli
Každá chvíle strávená s Tebou
je chvíle, která má pro mě velkou cenu
Nechci zavřít oči
Nechci usnout
Protože by se mi po Tobě stýskalo, miláčku
A já nechci promarnit jedinou věc
Protože právě když o Tobě sním
Nemůže se mi zdát sladší sen
Pořád by se mi po Tobě stýskalo, miláčku
A já nechci promarnit jedinou věc
Ležet blízko u Tebe a cítit tlukot Tvého srdce
Zajímá mě, o čem sníš
Zajímá mě, jestli jsem to já, koho vidíš
Pak Tě líbám na Tvá víčka
A děkuji Bohu, že jsme spolu
A já jen chci zůstat s Tebou
V této chvíli navěky, navěky a navždy
Nechci zavřít oči
Nechci usnout
Protože by se mi po Tobě stýskalo, miláčku
A já nechci promarnit jedinou věc
Protože právě když o Tobě sním
Nemůže se mi zdát sladší sen
Pořád by se mi po Tobě stýskalo, miláčku
A já nechci promarnit jedinou věc
Nechci promarnit jediný úsměv
Nechci promarnit jediné políbení
Dobře, chci jen být s Tebou
Právě tady s Tebou, zrovna jako teď
Jen Tě chci objímat
Vnímat Tvé srdce tak blízko u mého
A zůstat tady v této chvíli
Po celý zbytek času
Nechci zavřít oči
Nechci usnout
Protože by se mi po Tobě stýskalo, miláčku
A já nechci promarnit jedinou věc
Protože právě když o Tobě sním
Nemůže se mi zdát sladší sen
Pořád by se mi po Tobě stýskalo, miláčku
A já nechci promarnit jedinou věc
