Vysoko nad místem, kde byla Elena uvězněna, upozornila na hradbách hlídající stráž Vladimira na blížící se postavu. Mezi stromy se rýsovala Orlandova silueta. Vladimir dal pokyn, aby zavolali Stefana a seběhl dolů k bráně přivítat očekávaného hosta.
Orlando prošel mezi všemi strážnými a ani se nepokoušel skrývat. Naopak. Chtěl být nápadný, aby odvedl pozornost od Demetriho s gardou, ukrytými za řekou. Domluvili se, že Orlando půjde do hradu zatím sám a omrkne situaci. Demetri s gardou počkají do večera, a pak teprve přijdou na pomoc, jestliže se Orlando či Elena neukáží. Jedním skokem se přehoupl přes bývalý vodní příkop a stanul u mohutné brány.
„Orlando, příteli, pospíšil sis,“ vykoukli za obrovskými dřevěnými vraty pobitými železem... Vladimir se Stefanem.
Hlídky je už informovaly, že Orlando přichází... sám. Byli zvědaví, jak se dohodl s Volturiovými, a samozřejmě i velmi opatrní. Co když s sebou přivedl Volturiovy nohsledy? I tato možnost se nedala vyloučit. Vladimir se Stefanem chodili po světě dost dlouho na to, aby věděli, že od Volturiů lze očekávat i nemožné. Prozatím se spolehli na informace od hlídek, ale budou muset mít oči i uši na stopkách. Po přátelském uvítání se odebrali s Orlandem do prvního patra, kde se nacházela obrovská hodovní místnost. Zde se odehrávala ta nejdůležitější jednání a přijímaly návštěvy.
Orlando se zatím tvářil tajemně. Ani jednou se nezeptal na Elenu. To Vladimira a Stefana trochu mátlo. Orlando ale nechtěl dát najevo, jak moc mu na ní záleží. Pokud by zjistili, že si s ní jenom nezahrává, ale doopravdy ji miluje, byli by oba v nepředstavitelném nebezpečí.
Prohodili tedy pár zdvořilostních frází, až konečně Stefan nevydržel a vyrukoval s otázkou: „Viděl jsi Volturiovy? Prý ses měl s nimi v Benátkách sejít.“
Orlando neodpověděl, ale vytáhl z náprsní kapsy dlouhého černého pláště, do kterého byl zahalen, dopis od Vladimira a Benátskou dýku. Oboje položil před sebe na dlouhý dubový stůl. Rozhostilo se mrtvé ticho.
Stefan se zadíval Orlandovi do očí.
„Říkal jsem Vladimirovi, že možná přestřelil. Neměl ji s sebou tahat. A tebe takhle... děsit,“ prohodil posměšným tónem.
„Přestřelil dost. Volturiovi jsou pěkně naštvaní,“ ucedil Orlando jeho směrem.
„No a jakpak to hodlají... řešit? Poslali tebe?“ ptal se s předstíraným nepochopením.
„Poslali mě. Zatím. Když ji do dvou dnů nepřivedu zpět, hodlají sem přijet osobně. Mám vám připomenout Leap,“ pokračoval Orlando ve hře.
„Pak je všechno v nejlepším pořádku. Povíš nám, co potřebujeme a pak jim odvezeš tu jejich netykavku. Jenom mi není jasné, proč ti hned nezakroutili krkem, když tě uviděli,“ podezíravě si Orlanda změřil. „Musejí být šílení vzteky, žes je tak dlouho tahal za fusekli.“
„Zakroutili by, ale jsem jediný, kdo ví, kde vás hledat. Můžou se z té svojí panenky zbláznit.“ Natáhl se pro dýku a zastrčil ji zpět ke kotníku.
„A co s tebou bude, až ji vrátíš do rodného hnízda, když víš, kde nás máš hledat? Kdo nám zaručí, že tě nepřinutí zpívat?“ Neprotestoval proti tomu Vladimir. Dýka mu je stejně na nic, pomyslel si.
„Chceš snad...?“ zhrozil se Orlando, když pochopil, kam Stefan míří. „Tak poslouchej. Pustíš Eleanoru a teprve pak vám povím o přeměně malomocných.“
„Ukážeš. Naučíš nás, jak to udělat. Stefan si musel pospíšit zpět na Lôtruś, ale několik jich je ještě v doprovodu našich na cestě. Oni bohužel nejsou tak rychlí. Zatím,“ ušklíbl se.
„Souhlasím, ale až budu vědět, že je Eleanora v bezpečí. Sám ji doprovodím za hranice lesa, a pak vám budu k dispozici. Můžete jí zakrýt oči, aby neprozradila váš úkryt. Já rozhodně nic neřeknu, kam bych se pak taky... schoval?“ pokusil se o žert. „Berte, nebo mě zabijte hned teď.“
„Ale, ale, ale... no to mě podrž,“ zapitvořil se Stefan. „Nechtěl jsem Vladimirovi věřit, když tvrdil, že tě ta ženská dočista zblbla. No to je nádhera. Kdo by to byl řekl. Ale uvědom si, že ty i ona jste teď v našich rukách... oba. Můžeme tě přinutit ke spolupráci. Tebe i.... Volturiovy.“
Orlando posměšně zakroutil hlavou. „To se pěkně pleteš. Je stejná jako ty druhý,“ přešel raději jeho druhou poznámku.
„Tak proč kvůli ní tolik riskuješ? O tom, cos udělal na Leapu, si cvrlikají už i vrabci na střeše!“ zašklebil se na Orlanda Vladimir.
„Vůbec nic nechápete. Ona je napůl člověk -“
„No to je mi novina,“ skočil mu Stefan do řeči.
„Možná ne, ale od první chvíle, co jsem ji ucítil, toužím... toužím,“ soukal ze sebe Orlando naoko zmateně.
„Brácho,“ plácl ho najednou Vladimir do zad, „ty ji chceš vycucnout! Hezky pomaličku. Chceš si to užít, co? Se vším všudy. To mě podrž. Narazil jsi na svoji „značkovou whisky“? A honíš se za ní jako slintající pes! Chá... chá... no tohle kdyby tak Volturiovi věděli!“ rozesmál se a Stefan se k němu přidal.
„Proč jsi něco neřekl hned? No, tak to ti nesmíme bránit v potěšení. Ehm...,“ odchrchlal si. „Ták fajn, máš čas do večera a než ji vypustíme na svobodu, tu tvojí konzervičku. Necháme tě kapku se s ní potěšit. Samozřejmě ve vší počestnosti. Tu máš, pij,“ natáhl Vladimir k Orlandovi ruku se sklenicí do poloviny zaplněnou krví.
Orlando uchopil sklenici a tázavě se na Vladimira zadíval. Nevěřil ani jednomu jejich slovu. Pochyboval, že je hodlají večer nechat odejít. Musí se stát zázrak, jinak...?
„Máme také svoje malé tajemství. Čerstvá krev s derivátem ozářené, radioaktivní krve. Malinko tě sejme. Jen na pár hodin, neboj. Akorát, aby ses mohl pokochat s... Elenkou. A nesežrat nám ji... samou láskou.“
„Zbláznil ses?“ chtěl Orlando obrátit sklenici dnem vzhůru a vylít na podlahu, i když sladce čpící tekutina uvnitř ho tolik lákala k napití.
Vladimir zvážněl.
„No tak, vypij to. Jestli ji chceš vidět. Kdo ví, až odjede, třeba se už nesetkáte. Máš poslední příležitost si aspoň přivonět.“
Orlando váhal. Proč by se ho chtěli zbavit? Z jakého důvodu jim dají čas do večera? Co zamýšlejí?
„Nemáme v úmyslu tě zabít. Krev, kterou vypiješ, ti způsobí dočasný... no, jak bych to řekl... rozklad organismu. Dočasný, rozumíš? Do večera budeš zase fit.“
Orlando netušil, jestli Vladimir se Stefanem uvěřili jeho lži o tom, že chce ochutnat krev Eleny Volturiové. Byla to ale jediná uvěřitelná výmluva, která ho v tu chvíli napadla, aby odvedl pozornost od opravdových citů, jež k ní choval a získal čas.
Je známá věc, že upír může mezi miliony smrtelníků potkat jednoho, jehož vůně ho vábí coby nejdražší značka parfému. Jako droga, po níž prahne celou svou bytostí. Eleanora patřila k jeho druhu a přes to ji kolovala v žilách sladká, voňavá krev. Nelhal, neuvěřitelně ho lákala, avšak rozhodně jiným způsobem než vylíčil Vladimirovi se Stefanem.
Vykličkoval na poslední chvíli, ale do téhle jejich nové hry se mu vůbec nechtělo. Jenomže, když si vzpomněl na Eleanoru... už neváhal. Naráz do sebe hodil celý obsah skleničky a čekal, co se bude dít dál.
„Ták, to bychom měli. Půjdeme,“ zavelel Vladimir a Stefan s Orlandem ho následovali.
Sestoupili do podzemí hradu a dospěli ke dveřím, o nichž nebylo žádných pochyb, kam vedou. Stefan odemkl a otevřel těžké dveře jediným, sotva znatelným pohybem ruky.
„Pohlídej ji,“ přikázal Vladimirovi.
Orlando pátral očima po nevlídné skalní místnosti. Nikoho neviděl. Promnul si víčka. Byl najednou strašně unavený, zrak se mu zamlžil a celé jeho tělo ochablo. Stefan ho odvedl po příkrých schodech dolů a připoutal za zápěstí do okovů upevněných na řetězech, visících ze zdi. Mlhavě vnímal Orlando před sebou postavu Vladimira držícího pevně v sevření vyděšenou ženu. Slyšel její rychle bijící srdce i zrychlený dech. Zacloumal zoufale řetězy, ale podlomila se mu kolena a zhroutil se bezmocně k zemi.
„Není nebezpečný, neboj se, princezno. Můžete si zatím třeba... popovídat,“ odhodil Vladimir Elenu směrem k Orlandovi.
Dopadla na jeho hruď, ale hned se prudce vymrštila a skočila ke stěně na protější straně.
„No, koukám, že tady bude veselo,“ všiml si Stefan, s jakým odporem se Elena odvrátila od Orlanda. „O´Carrolle, slyšíš? Máš čas do večera, jak jsme se dohodli,“ zavolal ještě ode dveří na dva vězně, jimž hodil pod schody novou louči.
Orlando s Elenou osaměli.
Within temptation - All i need
Umírám touhou chytit svůj dech,
Oh, proč jsem si to nikdy neuvědomila?
Ztratila jsem veškerou svou víru,
Ačkoliv jsem se to pokoušela zvrátit.
Vidíš stále mé srdce?
Všechno mé utrpení mizí,
Když mě držíš v náručí.
Neshazuj mě
Pro vše, co potřebuji,
Udělej mé srdce lepším ,
Dej mi něco, čemu můžu věřit.
Neshazuj mě,
Otevřel jsi dveře,
Nenech je zavřít.
Jsem tady opět na kraji,
Přeji si, abych to mohla nechat být.
Vím, že jsem jen jeden krok pryč
Od toho to zvrátit.
Vidíš stále mé srdce?
Všechno mé utrpení mizí,
Když mě držíš v náručí.
Neshazuj mě
Pro vše, co potřebuji,
Udělej mé srdce lepším ,
Dej mi něco, čemu můžu věřit.
Neshazuj mě,
Otevřel jsi dveře,
Nenech je zavřít.
Zkoušela jsem to mnohokrát, ale nic nebylo opravdové.
Udělej, ať to zmizí, nezklam mě.
Chci věřit, že tohle je opravdové.
Zachraň mě před mým strachem,
Neshazuj mě.
Neshazuj mě
Pro vše, co potřebuji,
Udělej mé srdce lepším.
Neshazuj mě
Pro vše, co potřebuji,
Udělej mé srdce lepším ,
Dej mi něco, čemu můžu věřit.
Neshazuj dolů to,
Co ze mě zůstalo,
Udělej mé srdce lepším ,
Udělej mé srdce lepším.
