Hlavní důvod, pro který musel Orlando Eleanoru spustit z dohledu, byl ten, že k výpravě do Benátek potřeboval peníze. Hodně peněz. Nebyl zvyklý se nijak omezovat. A stejně jako mnozí jeho druhu měl v bezpečí několika evropských bank uloženo nemálo finančních prostředků, které mu byly kdykoli k dispozici. Jeho aktuálním cílem se stala Zürich bank ve Švýcarsku, odkud byl do Benátek jenom skok.
Po cestě vzpomínal na chvíle, kdy ze střechy Palazzo Ducale sám několikrát sledoval karnevalový průvod pomalu procházející ulicemi Benátek. Během karnevalu se konala v minulých dobách řada velkolepých představení, zejména pro vládní autority a Dóžecí palác. Ohnivé povozy, lidské pyramidy, ohňostroje, taneční představení, vypouštění holubic...
Ale hlavně, spousta ke všemu svolných a nic netušících mladých dívek. Potoky čerstvé lidské krve ukryté za přestrojením. Zábava, potěšení a ukojení žízně - to vše na jednom jediném místě. Na karneval se před více než dvěma sty lety sjížděla smetánka nesmrtelných téměř z celé Evropy.
Orlando měl na karnevalové Benátky jenom ty nejlepší vzpomínky. Rozhodl se opět vzít na sebe převlek benátského dóžete. Masku nedozírné ceny, kterou měl v držení jeden z jeho známých vlastnící Casino delle Rose, stojící na břehu Velkého kanálu. Orlando se ho nikdy nevyptával po původu masky.
Nejstarší benátské karnevalové masky jsou totiž rodinným majetkem a osoby v nich se promenující doprovázejí často osobní strážci. Rozhodně býval jejím majitelem velmi zámožný člověk. To je jasné. Ale co mu je nyní do obyčejného smrtelníka, který je už beztak dávno po smrti.
Do malého červeného domu na nábřeží měl Orlando povolen neomezený vstup, a poněvadž byl jeho přítel opět na jedné ze svých předlouhých zahraničních cest, což poznal Orlando podle jistého, předem dohodnutého znamení v zahradě, mohl se pohybovat v celém domě naprosto volně. Se svým přítelem se Orlando nevídal moc často. Tak dvakrát, třikrát za sto let.
Nikdo neměl tušení, že existuje někdo, kdo by mu mohl být kromě bratrů bližší. Natož přítelem. Ani Volturiovi... naštěstí.
Rychle proběhl dům a ujistil se, že je naprosto sám a vše je na svém obvyklém místě. Karnevalový kostým, pečlivě vyčištěný, čekal připraven v obrovské dřevěné skříni v pokoji pro hosty.
„Nenechám tě zahálet, dnes budeš mým spojencem,“ mluvil Orlando sám k sobě při jeho oblékání a popošel k překrásné novodobé napodobenině benátského zrcadla, aby zhodnotil svůj zjev. Při výrobě benátských zrcadel byly ve středověku používány, kromě velkého množství rtuti, tajné příměsi, které způsobily, že v nich upíři nemohli vidět svůj odraz. Z těchto důvodů si dnes do svých příbytků, tato původní benátská zrcadla nesmrtelní neumisťují.
„Nikdo mě nepozná a doufám, že ani... neucítí,“ zapitvořil se do zrcadla a pak s rukama v bok naznačil nadutou pózu sebevědomého vládce.
Nic neplánoval. Prozatím. Doufal, že Eleanora také brzy dorazí do Benátek a že ji určitě někde ve městě objeví. Jistě si nenechá ujít úvodní ceremoniál odehrávající se na náměstí svatého Marka, kde z obrovské papírové holubice vzlétnou do vzduchu tisíce barevných papírků a konfet.
Nestačil ani zjistit, jaké je letošní téma karnevalu, ale jeho kostým beztak patří ke klasice. A klasika se cení vždycky.
Jaký převlek zvolila ona? vrtalo Orlandovi hlavou. Nevěděl, co učiní, až ji potká. Bude určitě hodně překvapená, ale mezi tolika lidmi na sebe nebude chtít pravděpodobně přitahovat pozornost. Kdesi v hloubi duše zadoufal, že by se mohl pokusit prolomit tu hradbu nepřístupnosti, která ji obklopovala, a pokusit se k Eleanoře více přiblížit.
A vysvětlit... Vysvětlit? Co by měl vysvětlovat? Prostě ji najde a... Ať už plánoval cokoli, přesvědčil se několikrát, že v její přítomnosti ztrácí všechny plány svou celistvost. Nemůže dokonce ani dostatečně ovládat svoji schopnost. Ztrácí sílu. Kontrolu nad svými smysly. Silná vůle, na níž se vždy tolik spoléhal, se rozpadá a tříští v Eleanořině blízkosti.
Tušil už, že se v něm začalo probouzet něco, co by mohlo připomínat lásku. Lásku, kterou v sobě nosil hluboko ukrytou před světem, ale nikdy předtím si to nepřiznal. Vzpomněl si, co mu častokrát říkávala o lásce jeho utrápená matka, když se jí ptal, proč neuteče od surového manžela.
„Láska je tanec se smrtí, můj synu. Smrt je tanečnice, život její partner. Milovat znamená obejmout a zároveň překonat mnoho konců a začátků. Smířit se s cyklem přeměny. Milovat znamená naučit se kroky. Milovat, znamená tančit ten tanec.“
Vykročil do nazdobených benátských ulic ve stejné chvíli, kdy z paláce Locanda Salieri seběhla k malému molu Colombína, aby usedla do připravené gondoly.
Jem - Once In Every Lifetime
Je čas vyjít z temnoty
Použij to, co cítíš uvnitř
Tvá víra tě bude vést,
Pociť dobu obratu
Je to v tvém srdci
Je to v tvé duši
Nebuď vystrašený, nepřestávej věřit,
Vím, že hluboko uvnitř víš, že přišel tvůj čas.
Jednou za celý život,
Pokud budeš věřit,
Muži mohou posunout horu,
Změnit průběh historie.
Jak daleko jsme se dostali, tak daleko
Od domova
Věř v tvou cestu, byl jsi vybrán
Stal ses svým osudem,
Veď a budou tě následovat,
Tvá víra tě osvobodí
Je to v tvém srdci
Je to v tvé duši
Nebuď vystrašený, nepřestávej věřit,
Vím, že hluboko uvnitř víš, že přišel tvůj čas.
Jednou za celý život,
Pokud budeš věřit,
Muži mohou posunout horu,
Změnit průběh historie.
Jak daleko jsme se dostali, tak daleko
Od domova
Jednou za celý život,
Pokud budeš věřit,
Muži mohou posunout horu,
Změnit průběh historie.
Jak daleko jsme se dostali, tak daleko
Od domova
