Seděla rovná jako svíce v dámském sedle. Tmavě zelená jezdecká sukně splývala koni volně přes záď až k hleznům. Vypasovaný kabátek s krátkými šůsky v barvě sukně dokonale vykresloval štíhlou postavu. Hlavu jí chránil dámský jezdecký cylindr s bílým hedvábným závojem. Vlasy měla uchyceny v síťce zdobené v každém uzlíku malou perlou. Ruce ukryté v bílých rukavičkách třímaly otěže a jezdecký bičík.
Orlando zkoumal Eleanořinu tvář a uvědomil si, že obraz nelže. Markus zachytil věrně podobu své dcery. Tak krásnou ženu ve svém životě opravdu dosud nepotkal.
Ještě více ohromen však zůstal, když zaslechl tlukot druhého srdce. Srdce vyčerpaného koně bilo velmi hlasitě, ale přeslechnout nešlo ani druhé, tišeji bijící. Kromě Demetriho a Eleanory zde ale nikdo jiný nebyl. Muselo tedy bít srdce... Elenino. Nechápal. Ona je člověk?
Zhluboka se nadechl a nechal proběhnout svými čichovými buňkami její pach. Pod vůní parfému byla cítit zvláštní směsicí vůně člověka i upíra. Krční tepna zřetelně pulzovala a při každém srdečním úderu se nepatrně zachvěla jemná kůže na šíji. To přece není možné, prolétlo mu hlavou.
„Demetri!“ vykřikla radostně melodickým hlasem podtrhujícím dokonalou vizáž a lehce pokynula hlavou na pozdrav Orlandovi mlčky stojícímu v Demetriho stínu.
„Naše,“ zaváhal, „malá Elenka se vrátila zase jednou domů,“ vyšel jí Demetri vstříc s omluvným výrazem v obličeji, jako by si nebyl jistý, zda přijme jeho oslovení na uvítanou.
„Být mi tak o 200 let méně, pak bych ti i věřila, Demetri,“ natáhla k němu ruce.
Zachytil ji do náručí a na okamžik sevřel. Měli oči jen pro sebe.
Orlando vzal tedy zpoceného koně za uzdu a odváděl ho do stájí, kde byla nachystaná sláma k vyvíchování, seno a ve žlabu pár dobrot. Slyšel je ještě společně odcházet do podzemní rezidence. Eleanořin zvonivý smích přerušilo zaklapnutí vstupních dveří.
Podezřelý šramot ho vrátil do reality. Zaposlouchal se. Věděl, že členové gardy bratrů Volturiů v čele s Demetrim jsou mu na stopě. Orlando si Demetriho docela oblíbil, ale okolnosti je v poslední době postavily proti sobě. Arovi nohsledi na něho zle dotírali. Byl však vždy o dva kroky vpředu. Aby se Volturiům pomstil za smrt svých bratrů všude, kde se mu naskytla příležitost, zanechával pro své pronásledovatele „pozdravy“ v podobě zabitých lidí. Věděl velmi dobře, že upír musí zabitého smrtelníka po sobě uklidit. Orlando se záměrně choval zcela opačně. Arovi gardisté mu byli v patách a jen taktak stačili usmrcené oběti ukrývat před lidmi. Rozhodně nestáli o žádný skandál.
Demetri zuřil. Po všech letech, kdy spolu sloužili v gardě, znali jeden druhého naprosto dokonale. Demetri dokázal odhadnout každý další Orlandův krok a podobně i Orlando. Utkávali se v pomyslné partii šachu na neohraničené šachovnici, zahrnující všechny kouty světa.
Konečně ve tmě objevil původce tichého zvuku. Malá myška táhla kus jablka do svého doupěte.
Vrátil se ke vzpomínkám.
Vybavil si okamžik, který zasáhl do jeho pečlivě pohřbených citů a tolik je rozbouřil. Citů, o kterých si myslel, že jsou navždy bezpečně ukryty v hloubi zkamenělého, mlčícího srdce. Stalo se tak ve chvíli, kdy do Volterry přijel novinář Borromeo. Dozvěděl se o existenci upírů a svými články doháněl bratry Volturiovy, považující se za neomezené vládce všech nesmrtelných, k naprosté nepříčetnosti. Volturiovi nechali Borromea sledovat Renesmé Cullenovou, od které si slibovali, že novináře vypátrá a přivede do Volterry.
Nakonec to ani nebylo třeba, protože ten novinář se Volturiům vydal zcela hloupě sám. Pravý důvod Borromeova činu se dozvěděl až mnohem později. A nebylo lehké pochopit, že se smrtelník rozhodne vydat nejobávanějším upírům dobrovolně do rukou s vyhlídkou jisté smrti pro... pro... lásku?
Láska? Už dávno zapomněl význam toho slova.
Jenže v momentě, kdy se Aro chystal drzého smrtelníka po zásluze potrestat, zasáhla Elena. Objevila se zcela nečekaně i s Renesmé ve Volteře a přesvědčila Ara, aby jí dovolil s Borromeem promluvit o samotě. Aro své neteři důvěřivě vyhověl. Nemohl tušit, že se s novinářem i Renesmé spřátelila a oběma pomůže k útěku. A navíc bude sama čelit rozezleným obyvatelům volterrského podzemí a zodpovídat se ze svého činu. Stála před nimi odhodlaně. Nikdo se neodvážil na ní vztáhnout ruku, i když všichni byli bez sebe zlostí a Jane se dovolávala jejího potrestání, coby zrádce.
V průběhu vzrušené obhajoby vyšlo také najevo tajemství Eleanořina původu. Tajemství Volturiů, jež mělo s největší pravděpodobností zůstat skryto. Snad proto její otec i strýcové ve světle těchto nových odhalení zmírnili svůj hněv a svolili, aby ona sama pronásledovala uprchlíky a zjistila jméno zrádce, které jim Borromeo odmítl prozradit.
Elenina matka byla člověk. Proto jí bije srdce. Nikdy, od chvíle, kdy ji poprvé spatřil, neměl odvahu se Demetriho zeptat.
Také Renesmé má napůl lidské geny, jeden z důvodů, proč byla povolána ke svému úkolu. Její napůl lidské schopnosti i možnosti zabraňovaly odhalení a přitom si ponechala veškeré výhody svého druhu. Geniální plán. Jen Volturiovi jaksi nepočítali s... láskou.
Čas přinesl odpovědi na mnohé otázky. Mám spoustu času, uvědomil si škodolibě.
Ještě před Eleniným odchodem z Volterry, Aro přikázal Orlandovi a dalšímu stopaři, aby ji sledovali. Pochopil, že už nemůže své neteři bezmezně důvěřovat. Tak dostal Orlando konečně příležitost se k ní přiblížit jako nikdy předtím. Navíc vše dokonale zapadalo do jeho plánů unést Eleanoru a pojistit si tak vítězství nad Volturiovými.
Elena měla ještě před odchodem z Volterry dlouhý a hodně emotivní rozhovor s otcem. Orlandovi se podařilo potají vyslechnout jeho větší část. Z rozhovoru vyplynulo, že její srdce zahořelo před mnoha lety láskou ke smrtelníkovi, který padl ve válce. Od té doby nedokáže milovat nikoho jiného.
Začala Orlanda zajímat ještě více. Bylo by zábavné dostat se pod slupku téhle nepřístupné krásce.
Už při prvním setkání s tou okouzlující ženou pocítil vzrušení z blížícího se lovu. Touha po zdánlivě nedosažitelném ho začala naplňovat a ovládat. To hnutí se ještě nedalo nazývat citem, ale to cosi v něm sílilo a nepříjemně ho mátlo.
Ještě nevěděl, že sám bude lapen…
Muse - Unintended
Mohla jsi být mým nesmyslným důvodem,
Abych žil dál můj nekonečný život,
Mohla jsi být jedinou,
Kterou bych vždy miloval
Mohla jsi být jedinou,
Kdo by poslouchal mé hluboké vyznání
Mohla jsi být jedinou,
Kterou bych navždy miloval
Budu zde jakmile to bude možné,
Ale jsem unaven
Spravováním rozbitých střípků mého života,
Který jsem vedl předtím
Poprvé to byla ona,
Kdo vyhnal mé sny a mou vyrovnanost
Nikdy nemohla být tak dobrá jako ty
Mohla jsi být mým nesmyslným důvodem,
Abych žil dál můj nekonečný život,
Mohla jsi být jedinou,
Kterou jsem měl vždy milovat
Budu zde jakmile to bude možné,
Ale jsem unaven
Spravováním rozbitých střípků mého života,
