The Legacy - 9. kapitola 2. část

„Bude-li ruka Páně nade mnou, bude-li mateřská ochrana tvá se mnou,“ pokračoval Derek v předčítání, „bezpečný budu tohoto dne proti všem úkladům ďáblovým. Ukaž, že jsi matka má, matka lásky a slitování, ó milostivá, ó přívětivá, ó přesladká Panno Maria!“

Elektronický přístroj zešílel. Tělesná teplota dle monitoru ukazovala nulu. Sářino srdce bilo v příšerném tempu, ale její tělo zůstávalo stále chladné a nehybné.

Vzal kropenku a za společného odříkávání Otčenáše kropil ležící tělo do tvaru symbolického kříže.

„Otče náš, jenž jsi na nebesích!“ pronášeli sborově.

Tělo se začalo zmítat v křečích. Pohled zrudnul zuřivostí, zavyla jako zvíře. Nemohla se pohnout, neboť solný pentagram jí znemožňoval jakýkoliv větší pohyb.

„Posvěť se jméno tvé, buď vůle tvá, jako v nebi tak i na zemi, chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům…“

Sářino tělo se škubalo v křeči, z hrdla vycházel smrtelný chropot. Všude tam, kam dopadla svěcená voda, vypálila do její kůže hlubokou ránu.

„…a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.“

Na slovo Amen vložil Derek na Sářino čelo posvěcenou hostii.

Zmučené tělo strnulo. Obličej se měnil v grimasu samotného Ďábla.

Kolem obcházela hrůza.

„In nomine Patris et Filii et Spiritus sancti...,“ pokračovali sborově. „Amen.“

Na slovo Amen každý z nich vložil na Sářinu ruku nebo nohu po jedné hostii.

Venku se rozpoutala bouře. Blesky křižovaly temnou oblohu. Vichr vyvracel stromy i s kořeny. Skleněné tabule oken praskaly pod jeho náporem. Mořské vlny vztekle narážely na skalnaté pobřeží ostrova.

Sářino tělo  sebou ještě naposled zaškubalo, než zůstalo bezvládně ležet.

Přístroj spustil alarm - exitus.

„Né, to né!“ vykřikl zoufale Derek. Slzy mu tekly po tvářích.

Rachel se chtěla dotknout Sáry. Vztáhla ruku, když s ní jakási neznámá síla mrštila přes celou místnost. Všichni strnuli.

Ze Sářina těla se začala, za příšerného řevu, oddělovat temná bytost s rudě planoucíma očima.

Nickovi se podařilo dostat k revolveru. Namířil a vystřílel do bytosti celý zásobník, ale stříbrné kulky tím přízrakem prošly jakoby neexistovala.

Bytost poletovala zběsile po knihovně. Jakmile minula okno, rozprsklo se na tisíce kousků. Jen obrovskému zrcadlu se vyhnula.

Derek popadl krucifix a postavil se přízraku do cesty, ale byl napaden a odhozen na druhý konec knihovny.

Světlo zhaslo a knihovna se utopila ve tmě.

„Pospěš si, Kate!“ slyšela naléhat hlas neznámé ženy, kterou potkala v modrém pokoji.

Všude zavládla temnota, ale jakýsi paprsek světla ukazoval Kate cestu.

Stála před knihovnou. Natáhla ruku po klice, ale ucukla. Mosazná koule byla rozžhavená do ruda.

„Honem, běž, Kate!“ nabádal hlas.

„Nemůžu. Je horká!“ křičela Kate do větru, jenž naplňoval celý dům.

„Chtěj, musíš jen chtít,“ volal hlas.

Kate si stoupla proti dveřím. „Chci, abyste se otevřely!“ vykřikla.

Dveře se rozlétly.

Všichni s údivem sledovali bíle zářící postavu ženy vcházející do knihovny, jakoby se jí netýkal silný vichr, který porážel a ničil všechno, co mu přišlo do cesty.

Postava přistoupila ke stolku a uchopila zlatou dózu. Otočila se a pátrala pohledem po temné bytosti. Nalezla jí v horní části knihovny. Podržela dózu před tělem.

Její zvučný hlas přehlušil vytí vichru: „Ty, jenž jsi dítě zla, ty jenž patříš do temnot, poslouchej, co ti říkám a přikazuji!“

Temná bytost zaskučela.

„Navrať se tam, odkud pocházíš!“ pokračovala žena.

Zvedla dózu vysoko nad hlavu.

Temná bytost se snažila bránit, ale síla mocnější než ona jí táhla vytrvale ke zlaté dóze.

Derek se ztěžka postavil na nohy.

„Jdi tam, kde zůstaneš na věky a už nebudeš nikdy škodit!“ pokračovala žena.

Temná bytost zmizela v ústí malé dózy.

Vítr zázrakem ustal. Černé mraky se začaly rozestupovat. Paprsky podzimního slunce pronikly do knihovny.

Teď si teprve všimli, že žena nechodí, ale vznáší se nad zemí. Přistoupila k Sáře a dotkla se rukou jejího čela.

Sářin hrudník se pohnul. Zhluboka se nadechla.

„Heleno!“ zavolal na ženu Derek.

Otočila se a usmála se na něho. „Opatruj jí!“ řekla. Zmizela a společně s  ní i prokletá zlatá dóza.

Malá Kate se rozplácla na zemi. Ale místo toho, aby plakala nad rozbitým kolenem, smála se, až jí tekly slzy po tváři. Rachel jí objala.

Na všechny padlo zvláštní dojetí.