The Legacy - 6. kapitola 1. část

„Co jsi našel v pokoji?“ ptala se Rachel s neskrývanou zvědavostí.

Seděli spolu v útulné londýnské hospůdce nad sklenicemi černého piva. Derek se na ni záhadně podíval.

„Myslím, že už vím, co se stalo se Sárou,“ udělal dramatickou pauzu.

Rachel na něm visela pohledem.

„Napadlo mě to už v nemocnici, ale když jsem vešel do jejího pokoje, hned jsem věděl, že mám pravdu,“ řekl  tiše, ale pevně.

Rachel zvedla tázavě obočí.

„Sáru napadlo něco jako upír.“ 

„Děláš si legraci.“ 

„O své dceři nikdy nežertuji,“ zatvářil se skoro uraženě Derek. „Už jsem si jistý. Musíme si pospíšit, dokud je schopna s tím ještě bojovat.“ Zadíval se své společnici upřeně do očí: „Ona se cosi pokoušela zastavit a málem přišla o život. Nemáme moc času…“

Podíval se na hodinky. „Tři čtvrtě na dvanáct. Půjdeme.“

Rachel ho následovala bez otázek.

Přesně v jedenáct padesát pět vstoupil Derek do Sářina pokoje.

Rachel šla prostudovat Sářiny dokumenty a prokonzultovat cestu s doktorem Greenem. 

Doktor Green ho varoval, ale Derek nedal jinak než, že počká až do třetí hodiny ranní.

Sára ležela bez hnutí. Přisunul  blíž židli a vyčkával, co se bude dít.

Tichý tikot nemocničních hodin zněl v tmavém pokoji přízračně.

Derek sledoval červenou vteřinovou ručičku, trhavě dohánějící zbylé dvě.

Teď, odvrátil oči od hodin a zadíval se na dceřin obličej.

Pípání EKG se dramaticky zrychlovalo. Zelená linie na monitoru bláznivě skákala nahoru a dolů. Za zavřenými víčky bylo vidět rejdění zornic. Sářina pleť nabírala růžový nádech. Vypadala, že z ní vyzařuje rudé světlo.

Otevřela oči.

Derek bezděčně couvl.

Ne, to nebyly  její nádherné modré oči. Rozšířenou temnou panenku lemovaly rudé, žhnoucí duhovky. Ležela  a dívala se přímo na Derekovu tvář. Karmínové rty se zvlnily do pohrdavého úsměvu.

Derek se cítil hypnotizován uhrančivým pohledem.

Pokusila se k němu vztáhnout ruku, ale pevné kožené řemeny jí zabránily v pohybu. Zařvala jako raněná lvice.

Derek si všiml jasně viditelných špičáků, které přečnívaly z řady bílých zubů. Sára sebou začala prudce zmítat, ale řemeny pevně stažené kolem  kotníků a zápěstí  jí nedovolily  pohnout  se z lůžka.

Zděšeně pozoroval její proměnu. Nedokázal si srovnat Sáru, kterou znal ze San Franciska s bytostí, jenž se čím dál více podobala zvířeti než lidskému tvoru.

Uklidnila se a zůstala tiše ležet. Neviděl, zda ho poznala nebo ne. Stále,  jen ten uhrančivý pohled rudých očí.

„Pusť mě, pane,“ pronesla tlumeným hlasem.

„Ne, nemohu, Sáro.“

Snažil se odporovat, ale jakoby ho nějaká síla nezadržitelně přitahovala k  lůžku. Váhavě přistoupil blíž.

Ležela jen v nemocniční košili. Tělo nabralo plné tvary. Pod tkaninou se rýsovaly křivky těla jako u antických soch. Stále.... uhrančivý pohled.

Přistihl se, že se k ní sklání s nezadržitelnou touhou políbit karmínové rty.

Náhle se prudce napřímil a uskočil. Sářiny špičáky skously naprázdno. Vztekle zařvala.

Derek tentokrát nad sebou získal plnou kontrolu.

Vyndal z kapsy malý krucifix, který našel u Sáry doma. Přidržel ho tak, aby  jej  dobře viděla. „ Řekni mi, co vidíš, Sáro!“ přikázal ostře a otázku ještě jednou zopakoval.

Vztekle zavyla a prudce házela hlavou ze strany na stranu. Rudá pěna  začínala vycházet z úst. Celé  její tělo se  chvělo.

Křivka na monitoru již nestačila rozeznávat jednotlivé údery srdce. Bláznivé pípání se změnilo v jeden monotónní zvuk chrakteristický  při exitu. Graf EEG zaznamenával nesmyslné hodnoty. Sářiny  tepny  hrozivě naběhly  a  hrozily každým okamžikem prasknout.

Derek se zalekl nečekané reakce. Vrátil kříž do kapsy.

Sára se pomalu uklidňovala. Hlava vysíleně klesla k jedné straně. Zornice, teď už opět modré, zůstávaly rozšířeny hrůzou.

Teprve teď si všiml, že na mnoha místech její košile prosakuje krev.

Dveře se rozlétly a do pokoje se vřítil doktor Green následován Rachel.

„Děje se něco?“ křičel skoro hystericky Green.

Rachel chtěla Sáře sáhnout na krční tepnu, ale Derek jí prudce srazil ruku dolů.

„Nedotýkej se mé holčičky,“ řekl hlasem, který nesnesl odporu.

„ Dereku? Řekni ...“ vzdychla ustrašeně Rachel.

Pohled na spoutanou Sáru byl hrozný. Lůžko i košile, vše  potřísněno krví. Kolem úst  zvolna zasychající krev. Krev dokonale  prosákla skrz košili a  vykreslila morbidní mapy na bledé kůži.

Derek  stál  v šoku. Neodpovídal.

Green zavolal sestru, otočil se na Rachel: „Odveďte ho ven. Musíme jí udělat kompletní převaz.“

Rachel  odváděla  Dereka na chodbu. Ve dveřích se ještě jednou ohlédl. Doktor Green právě sundával pacientce  košili. Sářino opět vyhublé tělo bylo snad ještě menší než před tím. Obvazy na mnoha místech zbarvila krev.

„Dereku, prosím tě, pověz mi všechno. Ničemu nerozumím.“ zopakovala Rachel ustaraně celou svou otázku.

Zvedl unavené oči.

„Já jsem ...Sáru... zabil,“ řekl zdrceně.

„Vždyť žije. Ovšem jestli se tak dá nazvat  stav mezi životem a smrtí,“ konejšila ho Rachel.

„Kolik je vlastně hodin?“

„Tři ráno. Musíme jet. Volala jsem na letiště. Letadlo bude připraveno ve tři třicet. Doktor Green mi předal veškerou dokumentaci. Sanitka čeká dole.“

Pozorovala jeho bledý obličej. Vypadal, že každým okamžikem omdlí, ale možná Derekovu barvu pleti zkreslovalo nepřirozené světlo zářivek na chodbě.

Postavil se a odvrátil se od ní. Nezaměnitelné cukání ramen prozradilo, že pláče. Rachel ho objala. Rozplakal se na plno.

Derek s Rachel stáli u otevřených dveří sanitky.

Nemocniční zřízenci právě přinášeli Sáru. Ležela opět klidně a tiše ve strnulé pozici. Zabalili jí do tří přikrývek, aby si uchovala vyšší tělesnou teplotu, která pomalu, ale vytrvale klesala. Pod světly pouličních lamp vypadala Sářina vosková tvář ...mrtvolně.

Derek se odvrátil.

„Nevím, zda děláme dobře,“ oslovil je dr. Green. „Sára nemusí cestu přežít,“ pokračoval stísněně.

Rachel se k němu otočila: „Zvládneme to. Nemusíte mít strach.“

Doktor Green jí podal Sářinu tenkou složku.

„Díky, doktore,“ napřáhl Derek ruku.

„Nashledanou nebo možná raději sbohem,“ potřásli si pravicí. „Nashledanou doktorko Korigannová. Bylo mi ctí s vámi spolupracovat.“

Rachel se usmála: „Díky.“

Nastoupili. Doktor Green za nimi zabouchl dveře a sanitka se rozjela ještě tichou ulicí.

Turbíny malého letadla CL - 600 Challenger, patřícího nadaci Luna, nabíraly na obrátkách. Letadlo pomalu rolovalo k rozjezdové dráze.

Derek  zkontroloval, zda je Sára správně připoutána a šel si sednou do salonku v přední části letadla.

Rachel se na něj povzbudivě podívala. „ Zvládneme to, všechno dobře dopadne Dereku,“ stiskla mu ruku.

Letadlo nabíralo rychlost. Odstředivá síla je tlačila do sedadel. Pilot odlepil stroj od země a šplhal stále výš a výš do temné oblohy.

Závod s časem právě začal. Nikdo z nich netušil, jak bude Sára reagovat na změny času.