The Legacy - 9. kapitola 1. část

„Neměla jsi jí sem brát, Rachel!“ zlobil se Derek. „Víš, že je to nebezpečné!“

„Ale chtěla Sáru vidět, je její kamarádka,“ snažila se Rachel oponovat.

Malá Kate se držela mámy za ruku. Takhle Dereka neznala. Vždy na ní byl velmi hodný, ale dneska ho nepoznávala.

V celém domě bylo cítit zvláštní napětí.

„Kde je Sára?“ zeptala se odvážně Dereka.

Sklonil se k ní a pokusil se o úsměv, i když posledních pár dní k němu neměl příležitost.

„Víš, miláčku, Sára je moc a moc nemocná. Teď jí nemůžeš navštívit.“

„Ale maminka říkala, že se na ní můžu alespoň podívat,“ sdělila mu s dětskou nevinností.

„Kate, slib mi něco,“ podíval se pevně do těch nevinných očí, „je to pro mě velmi důležité. Slib mi, že dneska nepůjdeš do modrého pokoje. Ano?“ nechal na ni působit svou autoritu.

„Ano,“ pípla a ještě víc se stáhla za máminu sukni.

V laboratoři měli napilno. Všichni čtyři vyhodnocovali stohy potištěných papírů. Hledali sebemenší poznámku o likvidaci upíra. Derek studoval vymítací rituál ze Sářiny diplomky.

V rukopise toho bohužel moc nebylo, avšak nepřestávali věřit, že přece jenom něco najdou.

Hodiny v Sářině pokoji ukrajovaly nemilosrdně čas. Tikot rušilo jen velmi nepravidelné pípání elektronického přístroje.

Malá Kate bloudila bez cíle domem. Obyčejně jí všichni zahrnovali svou pozorností, ale dnes s nimi nebyla řeč. Míjela Sářin pokoj. Přešla ho, ale po krátkém váhání se vrátila. Položila ucho na dveře. Kromě pípání přístroje neslyšela nic.

„Kate, pojď dál,“ ozval se jemný ženský hlas ze zavřeného pokoje.

Chtěla sáhnout na kliku, ale dveře se před ní sami otevřely.

Vešla.

Za oknem svítilo zlaté, teplé slunce. Čerstvý vzduch, který proudil do pokoje, byl příjemně cítit podzimem. Záclony se pohupovaly v jemném vánku.

Přistoupila k lůžku.

U Sářiny hlavy stála neznámá žena, které sluneční paprsky obtékaly celou postavu a vše působilo, jakoby z ní vycházela záře.

Pokynula rukou: „Pojď blíž, Kate. Neboj se.“

Kate ženu neznala, ale cítila se v její blízkosti tak bezpečně. Pokročila k ní.

„Podívej se na Sáru,“ vybídla jí neznámá.

„ Je nemocná?“

Pohladila Kate pohledem: „Ano, moc nemocná. Ale jestli chceš, můžeš jí pomoc. Chceš?“ zeptala se.

„Jak?“ zvedla Kate k neznámé důvěřivě zrak.

„Podej mi ruku, Kate,“ nastavila dlaň.

Kate necítila dotyk, ale přesto jí příjemné teplo v příštím okamžiku zaplavilo celé tělo.

Neznámá žena náhle zmizela.

V hale odbily hodiny poledne. Na modré obloze se začaly stahovat černé mraky ztěžklé deštěm.

„Jste připraveni?“ ptal se naposled Derek.

Mlčky přikývli.

Ticho přerušovalo hvízdání větru v komíně, který vedl z krbu v knihovně, kde se všichni soustředili.

Sára ležela na velkém stole uprostřed pentagramu vytvořeného ze svěcené soli. Na malém stolku vedle byla připravena nesourodá sbírka věcí: malý revolver se stříbrnými náboji, latinský rukopis, Sářina diplomová práce, zlatá dóza, malý stříbrný krucifix. Sbírku uzavírala kropenka se svěcenou vodou.

Derekovi svírala ledová ruka žaludek. Jestli pokus nevyjde, bude jí muset zastřelit, i když nevěřil, že by v sobě našel tolik síly. Stála před ním tedy jedna z nejtěžších zkoušek víry v sebe sama.

„Začneme,“ řekl tiše.

Vzal do ruky Bibli. Pokřižoval se a ostatní ho napodobili.

Odhodlaně se nadechl a začal předčítat tichým, ale zřetelným hlasem: „Maria, matko Kristova, budiž i mou matkou,“ ostatní odříkávali s ním, „do tvé zvláštní ochrany poroučím duši svou i tělo své tohoto dne i vždycky. Doufám pevně, že tvá přímluva a tvé veliké zásluhy mně pomohou, abych vůli tvého nejdražšího Syna plnil…“

Sára prudce otevřela oči, v nichž se zračila čistá hrůza. Neřekla však nic.