The Legacy - 10. kapitola

„Dereku hned přijeď. Probrala se!“ volala Rachel do telefonu.

„Kdy?“ ptal se ulehčeně.

„Neptej se a přijeď. Jestli chceš, vezmi i ostatní. Ahoj,“ zavěsila.

Chodbou k pokoji, na kterém Sára ležela už druhý týden, se hnal Derek následovaný Alex a Nickem. Nick ještě stačil po cestě koupit obrovský puget růží.

Všech se zmocnil zvláštní pocit. Co jim asi Sára řekne? Bude si něco pamatovat z předcházejících hrozných událostí?

Vešli dovnitř.

Ležela klidně na lůžku. Do žíly na ruce měla zavedenou infuzi. Hadička od kyslíkového přístroje vedla přes obličej a ústila jí do nosu. Přístroje vydávaly pravidelné pípání a monitory ukazovaly už zcela normální hodnoty.

Malá Kate seděla na kraji lůžka a zrovna vykládala Sáře nejnovější zážitky ze školního výletu. Sára si všimla nově příchozích. Smála se na ně očima.

„No, víš a ten kluk jí řekl, že...“ drmolila Kate.

„Ahoj, holky,“ pozdravil je Derek.

Kate byla překvapena, že jsou tam všichni.

Derek popošel blíž.

Rachel, která zrovna dorazila, tiše zavřela dveře na chodbu a mrkla spiklenecky na obě dvě.

Kate seskočila z lůžka a uvolnila místo Derekovi.

„Jak se máš, holčičko?“ ptal se rozechvěle.

Neodpovídala, ale v očích se jí zaleskly slzy.

Derek se sklonil a otcovsky dceru políbil na tvář.

Sára pootevřela rty, které odhalily bílé špičáky.

Nick to postřehl první a rychle strhl Dereka zpátky. Šok v jejich tvářích se nedal přehlédnout.

Malá Kate nevydržela a vyprskla smíchy následována Sárou s Rachel.

Sára si sáhla do pusy a vytáhla dětskou repliku upířích zubů, jež se běžně používá na Halloween. „Promiň mi, tati,“ dusila se smíchy. Po tvářích jí stékaly slzy veselí, „ale to byl nápad tady malé Kate.“

Z Dereka konečně spadl prvotní šok, který vystřídala obrovská úleva. Teď už věděl, že je vše zlé za nimi. Sára byla sice velmi slabá a vyhublá, ale měla pevný kořínek.

Nick šel Sáře předat růže. Přejela mu jemně po neoholené tváři konečky prstů: „Promiň mi všechno, Nicku. Už se to nebude nikdy opakovat. Slibuji,“ usmála se na něj povzbudivě.

Nick jí políbil na tvář a přitom pošeptal do ucha, aby ostatní neslyšeli: „Takovou lekci jsem ještě od žádné holky nikdy nedostal.“

„A věř tomu, že ani nedostaneš,“ odpověděla Sára pobaveně.

Všichni seděli v obývacím pokoji. Dokonce i starý George, proti svým zvykům zůstal. Dnes byl první den, kdy se Sára vrátila z nemocnice.

Malá Kate seděla majetnicky na opěradle jejího křesla. Po předchozích událostech nebylo v domě památky.

Sára, posilněná archivním červeným vínem, dobrým na tvorbu krve, jak řekl George, když jí přesvědčoval, aby se napila, měla opět barvu ve tvářích. Mluvili o ledasčem, ale stále se někdo zdráhal začít o pravém důvodu, proč se tady shromáždili.

Nakonec se Derek ujal slova: Prozradíš nám své další plány, Sáro?“

Všichni zmlkli.

Sára se zamyslela: „Asi půjdu shánět nějakou práci. Myslím, že o práci v muzeu jsem už přišla.“

Kate se tvářila zklamaně. „Přece neodjedeš, Sáro!“zakňourala plačtivě. Konečně našla někoho nápomocného všem jejím dětským nápadům.

Sára holčičku pohladila po vlasech. „Víš, Kate, nemůžu Derekovi zůstat na krku. Už nejsem dítě a musím se o sebe umět postarat,“ vysvětlovala mírně.

Všichni ostatní sledovali tu dojemnou scénu.

„Měl bych jeden návrh,“ přerušil je Derek. „Zjistili jsme, že bychom potřebovali jednoho odborníka, který se velmi dobře vyzná v historii a umění. Nechtěla bys to místo vzít?“

Sára se podívala kolem. „Nevím," začala pomalu, „zda bych na to stačila.“

„Ale jistě, jistě, že bys stačila,“ přitakávala energicky Kate.

Sára se na ní šibalsky usmála: „Když myslíte,tak....velmi ráda. Ale mám jednu podmínku!“ podívala se vážně na Dereka.

„A to?“

„Budu moct už konečně vyhodit česnek z mého pokoje?“ zeptala se nevinně.

Jejich smích pronikal ven, skrze skleněné tabule oken, až mezi volně se snášející vločky prvního sněhu, který pokrýval bílou peřinou celý ostrov...