The Legacy - 8. kapitola 2. část

Derek šel dlouhou chodbou do pracovny. Za cenným originálem obrazu otevřel dvířka malého trezoru. Vzal malou krabičku a otevřel ji. Uvnitř bylo několik stříbrných nábojů do revolveru. Z šuplíku, ve svém pracovním stole, vytáhl revolver a pomalu pečlivě osazoval jednotlivé náboje do šesti komor bubínku.

Velké hodiny v hale odbíjely ponuře svých dvanáct půlnočních úderů.

Provazy deště dopadaly prudce na okenní tabule. Vítr ohýbal téměř holé koruny stromů. Namáhané dřevo vrzalo a menší větévky klepaly bláznivou morseovkou na okna.

Nick šel do svého pokoje pro Sářinu diplomovou práci, kterou tam zapomněl. Zastavil se. Z pode dveří modrého pokoje vycházelo světlo.

„Sáro?“ zaťukal.

Nikdo neodpovídal. Pomalu vzal za kliku. Nebylo zamčeno.

Zdálo se mu, že slyší cizí zastřený hlas: „Uděláš to, musíš to udělat!“

Prudce otevřel dveře.

Sára seděla před velkým zrcadlem a rozčesávala si dlouhé vlasy.

Nickovi se zdálo, že zahlédl nezřetelnou postavu u okna, ale při pozorném pohledu tím směrem, uviděl jen vlnící se záclonu, kterou nadzvedával vítr z pootevřeného okna.

Otočil hlavu zpět k dívce sedící před zrcadlem. Obraz, jenž se mu naskytl, ho úplně okouzlil.

Sára měla na toaletním stolku zapáleny dvě svíčky. Podtrhovaly dokonale její až neskutečný obraz v zrcadle.

Všiml si, že na něj upírá modrý a hluboký pohled svých velkých, smutných očí. Nepatrně jakoby záhadně se na Nicka usmívala.

„Sáro,“ vydechl.

Zvedla se a otočila k němu. Vypadala tak nádherně. Po mrtvolné bledosti ani stopy. Jemné křivky těla prosvítaly z pod košile, díky svíčkám, jež zaplňovaly celý pokoj tajemným, měkkým světlem.

„Nicku,“ zašeptala zastřeným hlasem.

Sářin pohled Nicka fascinoval.

Cítil, jak ho zcela ovládá. Její oči ho k ní přitahovaly. Smyslné rty nesnesitelně vábily.

Najednou Sáru držel v náručí a hladově líbal na karmínové rty, na krku.

Sára se poddávala jeho laskání.

Náhle se modrý pohled zbarvil do ruda. Bílé špičáky kontrastovaly s  barvou rtů. Jako divoká šelma mu tiše zavrněla do ucha.

V příštím okamžiku ho sevřela nadlidskou silou. Nemohl se ani pohnout.

Zahlédl Sářinu tvář v zrcadle. Ne, to už nebyla ona.

Planoucí pohled spaloval Nickovi tělo. Uvědomil si, že její stisk je studený jako led. Otřásla jím zima až do morku kostí.

Snažil se vytrhnout, ale tělo ho neposlouchalo. Cítil se jako oběť hada, na kterou upírá svůj hypnotický pohled.

Dveře se rozlétly.

„Sáro, nedělej to!“ vykřikl Derek.

Zaměřila otce nebezpečným pohledem.

„Vezmi si mě, ale jeho nechej na pokoji!“ přikazoval.

Sára zlobně zařičela.

Nickovi se podařilo vytrhnout z  bolestivého sevření.

Stáli proti sobě.

Sářin obličej jako by se chvílemi měnil v nelidskou tvář.

Derek jí pokročil naproti.

Rozeběhla se k němu.

Rychle sáhl do kapsy a v ruce svíral malý krucifix.

Vztekle zařvala. Zastavila se.

Nick stál šokovaně ve dveřích.

„In nomine Patris et Filii et Spiritus sancti...,“ odříkával Derek pevným hlasem a současně na Sáru hodil hrst posvěcené soli, kterou našel v jejím bytě.

Všude, kam sůl dopadla na její tělo, bylo vidět jak jí propaluje kůži. Za nelidského řevu se zkroutila do klubíčka na podlaze. Něco nehmatatelného z ní vstalo a rozplynulo se.

Řev rázem ustal. Zůstala tiše ležet s vytřeštěným pohledem do prázdna.

„Sáro,“ vykřikl lítostivě Derek.

„Co se stalo?“ přiběhla zadýchaně Alex.

Málem porazila Nicka, který nebyl schopen pohnout se z místa. Chvěl se po celém těle. Pokoušela se o něj mdloba. Jakoby kdosi odčerpal jeho životní energii.

Derek nahmatal Sáře krční tepnu. Ucítil slabounký puls.

„Je moc slabá. Nemůžeme čekat moc dlouho,“ konstatoval.

Zvedl jí a uložil zpět na lůžko. Elektronický přístroj naskočil. 20 stupňů tělesné teploty zablikalo na monitoru. Hodnota tepové frekvence se stále měnila.

„Musíme se dobře připravit,“ řekl pevným hlasem. Pro všechny případy položil nabitý revolver na komodu, jež stála na chodbě vedle dveří do modrého pokoje.